Typy řešených případů

Nejdříve jsme zpracovali fyzické problémy, na které si stěžoval:

Pan Jiří pocítil úlevu, pocit „papíru na plíci“ zmizel, lépe se mu dýchalo, stále však zůstala mírná bolest při nádechu a dráždění ke kašli přetrvávalo.

Poté jsem se pana Jiřího zeptala, pokud by si měl pod svými dýchacími problémy představit nějakou emoci, co cítí?

Odpověď byla: Mám vztek a cítím se bezmocný…

Požádala jsem ho, aby se v myšlenkách vrátil do doby, než mu tyto problémy nastaly a pokusil se vzpomenout, jestli se tam nestalo něco, co by v něm vyvolalo pocity vzteku a bezmocnosti. Pan Jiří reagoval okamžitě a vyprávěl mi o svém střetu s nadřízeným, který jej neoprávněně osočil ze špatného pracovního postupu a když se hájil, bylo mu ještě nakázáno, že se musí písemně omluvit.

Celou dobu vyprávění jsem praktikovala terapii příběhem, poté jsme ještě zpracovali:

Štve mě, že mě XY osočil z chyby, kterou jsem neudělal… (muž použil namísto „štve“ poněkud silnější výraz, z důvodu publikovatelnosti tohoto článku jsem si jej dovolila upravit)

Na konci sezení pan Jiří začal vykašlávat, dýchalo se mu mnohem lépe.
Po několika dnech se mi ozval, že jeho dýchací problémy zcela zmizely.

Začala se bát, aby se to nestalo také jí. Denně tráví i několik hodin kontrolou v zrcadle, často si prohlíží své fotografie a zjišťuje, zda nemá méně vlasů nežli před časem. Na ulici stále sleduje, kolik vlasů mají ostatní ženy, pokud potká ženu se šátkem na hlavě, cítí paniku, že tak dopadne i ona. A má pocit, že ženy bez vlasů potkává neustále, takže se to zcela jistě stane i jí. Není schopna se radovat ze života, většinu svých myšlenek upíná ke ztrátě vlasů. Psychiatr konstatoval úzkostnou poruchu, rok brala antidepresiva, bez efektu.

Na můj dotaz, co by bylo na ztrátě vlasů pro ni nejhorší:

Metoda volby: Přestože mám strach, že mi vypadají vlasy a nedokážu na nic jiného myslet, rozhoduji se s úlevou zjišťovat, že mé vlasy jsou a zůstávají zcela v pořádku a já se zase raduji za života.
Setkání po měsíci: Zdeňka mi s radostí sděluje, že všechen strach je pryč a že vůbec nechápe, jak mohla takto promarnit víc než rok života…

Afirmace: Přestože mám strach, že zůstanu sama, rozhoduji se být příjemně překvapena, že nacházím přítele, se kterým se cítím v pohodě a v bezpečí.

Asi po dvou měsících dostávám od slečny Heleny mail, že je zamilovaná, s novým přítelem se cítí moc hezky, ale přece jen ji ještě něco trápí…
Na sezení se dozvídám, že vztah s novým přítelem je moc hezký, ale Helena si jej neužívá, protože ji stále provází hrůza, že ji Honza opustí. A konečně se dozvídám o „Programu tří měsíců“ – všechny vztahy, které Helena v posledních letech měla, ukončili muži vždy na konci třetího měsíce vztahu. Takže Helena už to očekávala a rozchod si vždy úspěšně podvědomě „přitáhla“.

Nevěřím, že by to mohlo takhle dobře fungovat pořád a mám strach, že to zase dopadne špatně
Mám strach, že je to až moc harmonické, aby v tom nebylo něco špatného
Strach, že by ten vztah mohl skončit
Mám svíravý pocit u srdce, když si představím, že by mě Honza opustil
Strach, že mi Honza řekne, že není připravený na vážný vztah
Strach, že mi Honza řekne, že nejsem ta pravá
Nemůžu se nadechnout při představě, že se se mnou Honza rozejde
Dělá se mi špatně při představě, že se se mnou Honza rozejde
Strach, že náš vztah zase nebude trvat déle než tři měsíce
Strach, že se se mnou Honza po třech měsících vztahu rozejde
Strach, že všechno zase po třech měsících skončí
Strach, že se s Honzou nedostaneme do 4. měsíce vztahu

Samozřejmě mě zajímalo, čím „Program 3. měsíce“ začal. A slečna Helena ihned věděla, že to bylo od té doby, kdy se rozešla po několika letech s přítelem, který to velmi těžce nesl a nehodlal se jí vzdát. A přiznala, že se kvůli němu trápila velkými pocity viny a že to má teď za to.

Mám pocit viny, že jsem Pavlovi ublížila, když jsem se s ním rozešla
Je mi Pavla líto, že jsem se s ním rozešla
Mám na Pavla vztek, že mi nedal pokoj, když jsem se s ním rozešla
Zasloužím si trest, že jsem Pavlovi ublížila
Zasloužím si, že se na mě všichni chlapi vykašlou, když jsem Pavlovi tak ublížila

Na druhou stranu ovšem Helena připustila, že svým způsobem se jí vždy ulevilo, když vztah skončil dřív, než se stal opravdu vážným. Hledaly jsme tedy, co by bylo špatného na tom, kdyby s ní Honza zůstal a začali spolu třeba žít.

Strach, že ztratím svobodu, volnost,
Strach, že si nebudu moct dělat, co chci
Musela bych se mu přizpůsobovat
Nemohla bych zůstávat dvě hodiny v koupelně :o)
Musela bych se o něj starat, vařit mu a prát mu, uklízet po něm
Musela bych se mu přizpůsobit s trávením svého volného času
Už bych o ničem nerozhodovala sama
Strach, že se ze sexu vytratí vášeň
Budeme si lézt na nervy, ponorková nemoc
Strach, že mi nesedne jeho rodina a přátelé

Afirmace: Přestože mám strach, že náš vztah s Honzou nebude trvat déle než tři měsíce, rozhoduji se s radostí zjišťovat, že náš vztah s Honzou je pevný, trvalý a stále harmonický.

Vím, že hezkým závěrem by bylo svatební oznámení, ale na to zatím stále čekám :o). Zatím mě těší to, že Helena je s Honzou dodnes. A je to už více než dva roky…

Nejdříve jsme zpracovali jeho pocity z dosavadní neúspěšnosti hledání práce:

Cítím se poražený a ponížený, že si nemůžu najít práci
Nevím, jestli si ještě dokážu věřit
Obrovský pocit selhání, že si nedokážu najít práci
Všechno moje snažení je k ničemu, stejně to zase nedopadne
Nevěřím, že bez protekce můžu dostat slušné místo
Strach, že zase vyberou někoho jiného
Strach, že když ani tohle místo nevyjde, nevím, co si počnu
Strach, že je to stejně všechno k ničemu a že práci nenajdu
Mám hrůzu, že neuživím rodinu
Nevím, co si počneme, až nám dojdou peníze a já budu stále bez práce

Poté jsme se věnovali jeho obavám, jak zvládne nastávající konkurz:

Mám strach, že zítra neuspěju a to místo dostane zase někdo jiný
Mám strach, že se jim nebudu líbit
Mám strach, že je nepřesvědčím, že na to místo mám
Mám strach, že pocítí, jak jsem nejistý
Strach, že je nedokážu přesvědčit, že jsem ten pravý
Strach, že je nedokážu přesvědčit, že mě potřebují
Strach, že nebudu dost sebevědomý
Strach, že nebudu umět odpovědět na jejich otázky a budu se cítit trapně
Strach, že nedokážu říct, co chtějí slyšet
Strach, že nedokážu krátce, pohotově a správně odpovídat

Poté jsme ještě vizualizací prošli celý den konkurzu od ranního budíku až po opuštění kanceláře, ve které konkurz probíhá a oťukali jsme všechny nepříjemné pocity, které se ještě objevily.

Afirmace:Přestože mám strach, že na úterním pohovoru neuspěju, rozhoduji se s úlevou zjišťovat, že jsem vyrovnaný a sebejistý a působím jako ideální člověk pro tuto práci, kterou také dostávám.

Pan Jiří byl se svým výkonem na konkurzu spokojen, dle jeho slov se cítil zcela klidně a věděl, že ta práce je jeho. A místo skutečně dostal. Práce ovšem nebyla taková, jak si představoval, začal si tedy po několika měsících hledat místo znovu. Během pár týdnů absolvoval tři konkurzy a protože účinky EFT jsou trvalé, udělal na zkoušející velmi dobrý dojem a všechna tři výběrová řízení vyhrál...:o)

Mám hrůzu jezdit tramvají
Mám hrůzu z tolika lidí kolem mě
Mám pocit, že v tramvaji nemůžu dýchat, mám strach že se udusím
Jsem nervozní, že se na mě všichni dívají
Červenám se, když se na mě dívají
Potí se mi ruce, když se na mě dívají
Hrůza, když v tramvaji musím stát, jsem všem na očích
Buší mi srdce, když jedu tramvají
Hrozné je, když zastavíme na červenou, potřebuji okamžitě vystoupit, mám strach že omdlím, nevydržím to tam
Když jedu tramvají, cítím paniku, že se odtud potřebuji okamžitě dostat
Nemůžu se uklidnit, když jedu tramvají

Vizualizací jsem následně prověřila pocity slečny Hanky při jízdě tramvají, dle jejích slov se cítila mnohem lépe a klidněji.

Vytvořily a vťukaly jsme afirmaci: Přestože je mi nepříjemné jezdit tramvají, rozhoduji se s radostí zjišťovat, že jízdu tramvají zvládám suverénně a v klidu a skvěle si to užívám…

Na příští schůzce byla slečna Hanka rozesmátá, že při cestě z mé kanceláře byla na trati výluka, musela tedy absolvovat cestu v opravdu plné tramvaji a že to zvládla v pohodě a opravdu si to skvěle užívala… Ale že jí ještě zůstaly nepříjemné pocity, když se blíží k zastávce a když na tramvaj čeká. Prostě „strach, že budu mít zase strach“.

Mám strach, že se mi panika z cesty tramvají může vrátit
Strach, když jdu na tramvaj, že se zase budu cítit v tramvaji hrozně
Strach a úzkost, když čekám na tramvaj
Když vidím, jak se ke mně tramvaj blíží, cítím velkou úzkost, že to bude zase hrozné
Stažený krk, nervozita, třas rukou, když jdu na tramvaj
A další…

Po dvou týdnech mi slečna Hanka telefonovala s tím, že strach z tramvají je úplně pryč a že se jí díky tomu žije mnohem lépe…

Následovala spousta vyšetření, několik desítek (!) hodin rehabilitace, které probíhaly za velkého pláče, pokrok téměř nulový. Zuzka odmítá jakkoliv zkoušet s loktem cvičit pro velkou bolestivost. Lékaři navrhovali aplikaci injekcí do loketního kloubu, což maminka naštěstí odmítla. Poté verdikt lékařů zněl, že je to asi psychického původu…
Na terapii jsem pozvala maminku se Zuzkou současně. Nejprve jsem pracovala s maminkou, aby se Zuzka nebála a názorně viděla, jak budu následně pracovat s ní.
Zpracované EFT fráze:

Jsem zoufalá, že Zuzka nemůže ohnout loket…
Je mi Zuzky líto, že nemůže ohnout loket…
Je to pro mě stresující, že Zuzka nemůže ohnout loket…
Už mám toho běhání po doktorech plné zuby…
Štve mě, že to běhání po doktorech není k ničemu…
Jsem zoufalá, že nevím, jak Zuzce pomoci…
Mám strach, že jí ten loket tak zůstane napořád…

Poté jsme maminku poslali do nedaleké kavárny a zůstaly jsme se Zuzkou samy. Mé přesvědčení, že je Zuzka nešťastná, že má téměř nepohyblivou pravou ruku, vzalo brzy za své :o). Zuzka mě ujistila, že jí to vůbec nevadí, že je fajn, že ji oblíká, obouvá a češe maminka, je omluvená z tělocviku, ve třídě je zajímavá a psát může docela dobře i s nataženou rukou (což mi také předvedla). A že na tom nehodlá nic měnit a cvičit rozhodně nebude, protože ji to bolí. Ručičku měla opravdu celou dobu nepřirozeně napjatou a navíc vytočenou vnitřní stranou lokte ven.

Bolí mě, když chci ohnout loket…
Strach ohnout loket, že mě to bude bolet
Nechci cvičit s loktem, bolí mě to
Strach, že když budu mít zdravý loket, mamka se o mě nebude tak starat
Strach, že když budu mít zdravý loket, nebudu ve škole tak zajímavá
Strach, že když budu mít zdravý loket, budu si muset zase uklízet v pokojíčku
…a mnohé další

A potom jsem se dozvěděla jednu velmi zajímavou a důležitou věc – starší sestra Zuzky Alena je od tří let diabetička, byla jí tedy vždy věnována velká péče a pozornost nejen za strany rodičů, ale i okolí. A najednou má Zuzka také něco, čím si zaslouží pozornost…

Mám strach, že když budu mít zdravý loket, budou se naši zase víc starat o Alenu než o mě…
Strach, že naši mají Alenu raději než mě…
Strach, že si mě naši nebudou všímat, když budu mít zdravý loket…
Strach, že už nebudu tak důležitá…
Strach, že zase bude mít Alena ve všem přednost…
Závidím Aleně, že se o ni naši tak starají…

Afirmace: Rozhoduji se vědět, že naši mě mají stejně rádi jako Alenu, i když mám zdravý loket…
Po dvou týdnech jsem dostala zprávu, že loket je mnohem ohebnější a po měsíci mi maminka oznámila, že loket je už úplně v pořádku a že je jen mrzí, že nepřišly dřív….

Přítelkyně Hana, mladší o šest let, velmi společenská, známost trvá tři roky.

Nejprve jsem požádala Petra, ať si vybaví situaci, kdy mu Hanka oznamuje, že se jde bavit ven bez něj a pracovali jsme se všemi příznaky žárlivosti, které Petr pociťuje:

Strašně žárlím, když jde Hana někam beze mě…
Cítím vztek (klient použil silnější výraz), že Hana jde někam beze mě…
Cítím vztek, že jde raději někam ven, než aby byla se mnou…
Mám hroznou chuť někoho praštit, když jde Hanka někam beze mě…
Cítím hroznou lítost, že jde někam beze mě…
Cítím ublíženě, když jde Hanka někam beze mě…
Mám strach, že už mě nemá dost ráda…
Mám strach, že si Hana někoho najde…

Samozřejmě mě zajímalo, jak dlouho tyto potíže trvají, kdy to všechno začalo. A dozvěděla jsem se, že je to všechno spojeno až s Hankou, předchozí známost s Kamilou prý byla téměř idylická, trvala jedenáct let. A skončila velmi nečekaně – přítelkyně mu oznámila, že se stěhuje do jiného města, ale bez něj. Petr to nesl velmi těžce, začal trpět depresemi, dva roky užíval antidepresiva.

Použili jsme terapii příběhem, Petr mi vyprávěl podrobně vše, co se týkalo jeho rozchodu s Kamilou a toho, co následovalo, postupně jsme odstranili všechny nepříjemné emoce, které se mu vybavily – bezmocnost, pocit křivdy, beznaděj, strach ze samoty, zoufalství, ztráta smyslu života…
Petr mi také pověděl, že jeho žárlivost se vystupňovala před časem, kdy se dozvěděl, že se Hanka bude možná stěhovat, protože její rodiče se rozvádějí. A že má hrůzu, že o ni přijde. Už to jednou zažil…

Mám hrozný strach, že se mi Hanka odstěhuje…
Mám strach, že to bude konec, když se Hanka odstěhuje..
Mám hrůzu, že zůstanu sám a budu zoufalý…
Mám hrůzu, že dopadnu jako s Kamilou…
Mám hrůzu, že skončím zase na práškách…
Děsí mě, že mě přestane bavit život…
Mám strach, že mě nikdo nebude mít rád…
Mám strach, že nebudu mít koho milovat…
Děsí mě, že zase nebudu schopen normálně žít…
Mám strach, že mi bude zase hrozně dlouho trvat, než se z toho dostanu…

Metoda volby: Přestože hrozně na Hanku žárlím, rozhoduji se s úlevou pozorovat, že jsem v klidu a v pohodě, i když není Hanka se mnou, protože jsem si její láskou jistý.

Tím naše sezení končilo, Petr konstatoval velkou úlevu a slíbil, že se mi ozve po víkendu, protože Hanka se chystá v sobotu s kamarádkami na diskotéku, takže má hned šanci prověřit, jak je na tom se svou žárlivostí nyní.

Petr mi volal hned v pondělí - že jsem úplná kouzelnice, protože všechno zvládl v pohodě. A co prý ještě umím… :o)

Je vdaná, syn Matěj 15 let, manažerka firmy. Sama přiznává, že velkým pracovním vytížením pravděpodobně přispěla k propuknutí nemoci.

Vytvořily jsme afirmaci: Přestože mám strach, že se rakovina vrátí, rozhoduji se s radostí pozorovat, že jsem úplně zdravá a zdravá také zůstávám.

Paní Hana odcházela uvolněná, konstatovala zřetelnou úlevu, domluvily jsme si schůzku na další týden.

Na tomto setkání paní Hana řešila problém, že za několik dní jede na kontrolní vyšetření sono a má strach, jak to dopadne.
Provedla jsem paní Hanu celým dnem od ranního vstávání, přes cestu autobusem do Prahy, cestu do nemocnice, čekárnu až po samotné vyšetření. Odblokovaly jsme všechny nepříjemné příznaky, které se objevily – tlak v žaludku, tíseň na hrudi, bušení srdce, strach, nervozita…
Afirmace: Přestože mám strach, jak dopadne sono vyšetření, rozhoduji se s radostí zjistit, že sono potvrdí, že jsem dokonale zdravá.
Poradila jsem paní Haně ještě metodu „kotvy“, aby si dokázala v náročných okamžicích zlepšit psychickou pohodu.

Na třetí schůzku přišla paní Hana veselá (dokonce si cestou do schodů prozpěvovala :o)) a když jsem ji uviděla, bylo mi jasné, že naše terapie dnešním dnem končí.
Sono dopadlo velmi dobře, byl tu ale ještě jeden problém – krevní testy ukázaly, že rakovinné markry paní Hany jsou lehce zvýšené (hodnota 40, hodnoty v normě jsou 0-30). Za měsíc má jít na kontrolní odběry, podle toho, jestli budou markry nadále stoupat, se bude zvažovat další léčba.

Afirmace: Přestože mám strach, že kontrola ukáže, že markry v mé krvi stouply, rozhoduji se být velmi příjemně překvapena, že markry v mé krvy se blíží 0.

Za měsíc jsem dostala od paní Hany sms, ve které mi oznamuje, že markry jí klesly ze 40 na 7 a jsou tedy zcela v normě. A že odjíždí na dovolenou do Říma…. :o)

Požádala jsem klientku, ať si představí, že stojí frontu na lístky na hlavním nádraží (toto místo uvedla jako zcela typické, kde se její potíže projevují) Nejdříve jsme zpracovaly tyto základní projevy:

Potom klientka rozvedla, jaké pocity přesně paniku spouštějí:

Požádala jsem klientku, ať si vybaví všechny tyto pocity a pokusí se uvědomit si, kdy se takto cítila poprvé, kde se to naučila. Reakce byla velmi rychá – proboha, jsem ve svém pokoji a ve dveřích stojí otčím a pozoruje mě… Poté mi klientka vyprávěla, že velkou část svého dětství a dospívání strávila v domácnosti s otčímem, který byl velmi přísný a neustále dohlížel, jestli děti dělají to, co podle něj dělat mají. A že velmi často a dlouho stával mlčky ve dveřích jejího pokuje a sledoval, co Helena dělá. Ta sedávala na židli zády ke dveřím…
Vše do sebe zapadlo až neuvěřitelně dokonale.
Požádala jsem tedy klientku, ať se pokusí vrátit do situace, kdy toto zažívala a zpracovaly jsme vše, co se odehrávalo:

Pokusily jsme se opět nasimulovat situaci na hlavním nádraží, Helena s údivem konstatovala, že tam žádní lidé nejsou :o) a že se cítí úplně v pohodě.

S klientkou jsem se setkala opět a několik týdnů, konstatovala, že už ji nějak nenapadá, že by se měla bát a že všechny situace zvládá mnohem lépe.

Pokládala jsem za důležité absolvovat první sezení nejprve pouze s matkou, aby mi potom pomohla psychicky dívenku táhnout nahoru, nikoliv opačně. Zpracovaly jsme spolu všechny nepříjemné emoční programy, jako například:

Vytvořily jsme afirmaci: Přestože je mi líto, že má Helenka lupénku, rozhoduji se být příjemně překvapena, že se Helenčina pokožka velmi rychle zcela uzdravuje.

Na dalším sezení už jsem pracovala s Helenkou. Dívenka měla nemocí zasaženou kůži na celých nohou, začala se rozšiřovat i na paže a obličej.

Na dotaz, co všechno jí vadí na „těch flecích“, jak nemoc sama nazývala, odpovídala:

Vše jsme oťukaly a já jsem se zeptala, v čem je to fajn, že ty fleky má, jestli se v jejím životě změnilo něco k lepšímu. A o co by přišla, kdyby se uzdravila…

Zaujal mě její strach ze samoty a snaha být „vidět“ a požádala ji, aby mi vyprávěla o svých kamarádkách. A Helenka se rozplakala – a vyprávěla, že měla dlouholetou kamarádku Hanku ještě od školky, seděly spolu celou dobu v lavici a půl roku před vypuknutím nemoci si Hanka našla jinou kamarádku a dívenka zůstala sama. A navíc se se svým trápením nikdy nikomu nesvěřila.

Ptala jsem se jí, jestli je ve třídě nějaká holčička, která je taky bez kamarádky a se kterou by se třeba chtěla skamarádit víc. Odpověděla, že ano, ale:

Toto vše jsme zpracovávaly na prvních dvou sezeních, na třetí sezení přišla dívenka po dvou týdnech a já s radostí zjistila, že fleky jsou o poznání menší a už nejsou tak „živé“. A že si našla novou kamarádku :o).

Přece jen ale ještě pár věcí na zpracování zůstalo:

Její touha po tom „být vidět“ také jasně pramenila z toho, že Helenka je prostřední ze tří sester:

Vytvořily jsme afirmaci: Přestože mám strach, že bez těch fleků už nebudu tak zajímavá, rozhoduji se být příjemně překvapena, že rodiče i kamarádky se o mě zajímají, i když jsem úplně zdravá.
Po dvou měsících mi maminka dívenky zavolala, že fleky opravdu mizí, zůstalo jen pár flíčků ve vlasech a dívenka navíc „rozkvetla“ i psychicky, je z ní spokojená sebevědomá holka…